8. srpna

Když v březnu z Londýna přiletěl druhý sir Ian (tedy Holm), trpěl samozřejmě pásmovou nemocí, ale to mu nezabránilo okamžitě absolvovat celý program zkoušek kostýmů a makeupu. Procházel se po pracovištích v hobitích chodidlech a kudrnaté paruce. Zrovna jsem natáčel hned vedle ve wellingtonském studiu a vzal jsem ho do jídelního stanu. „Jaké je to tady?“ zeptal se mě zkormouceně. Řekl jsem mu, že se mu to bude líbit, a on mi dal do 24 hodin za pravdu. O měsíc později už nedokázal snést pomyšlení, že bude muset odjet, a přísahal, že se vrátí na Nový Zéland ještě před dokončením filmu. Nebylo tomu tak proto, že by snad čekal, že bude jeho role Bilba nějak rozšířena. Ian objevil Jižní ostrov.

Sbímek Ian McKellen

Nový Zéland musí uvést v úžas a uchvátit každého, kdo se při četbě zamiloval do divoké přírody Středozemě. Přestože jsem chronický měšťák, vždycky mě dojímal pohled na hory a vodu, zvlášť v Jezerní oblasti (Lake District) mé rodné severní Anglie. Jen velmi málo z Jezerní oblasti uniklo zásahům člověka – všude, kam jen pohlédnete, dokonce i když se podíváte z vrcholků kopců, jsou zídky, ploty, zahrady, víkendové chaty a živé zemědělské usedlosti, a ty určují ráz celé krajiny. Na Novém Zélandu je skutečně přírozená nedotknutá divočina ta je úchvatně velkolepá a dojímavá.

Ian McKellen
Queenstown, Jižní ostrov, duben 2000
Snímek Keith Stern

Ještě před tisíci lety zde nežila jiná zvířata než ptáci, z nichž někteří se cítili tak v bezpečí, že zapomněli létat, jako třeba noční kiwi a vyhynulý moa vysoký přes tři a půl metru. Pak sem vpadli Maoři a Evropané a s nimi krysy, psi, samozřejmě ovce, a predátorské vačice, lasičky a králíci, kteří tuhle velkou voliéru převrátili vzhůru nohama. Staří Maorové spořádali všechny ptáky a občas, jak jsem slyšel, si pochutnali i na svém bližním. Přistěhovalci ze Skotska, Irska a Anglie pokáceli všechny mohutnější původní stromy na stavby a unikátní křoviny nechali na pospas svým ovcím. Původní prostředí ale nevyplenili všude, a tak se v krajině fjordů a dávného deštného pralesa na Jižním ostrově stále dochovala nikdy neobdělaná rajská zahrada, kterou ještě donedávna nikdo ani nepropagoval v turistických průvodcích.

Milford Sound, Jižní ostrov, NZ
Snímek Ian McKellen

Vedou tam jen tak tak ucházející silnice a některé se velmi odvážně pouštějí přes řeky a horské vrcholy. Přes kopce se pořádají čtyřdenní pěší přechody, které se těší takové oblibě, že na ně potřebujete povolení. Uvažuju, že až nastane jaro, na jeden takový vandr se vypravím. Druhý Ian dostal stejný nápad.

Silnice do Glenorchy, duben 2000
Snímek Keith Stern

Severní ostrov, kde se populace soustředila ve Wellingtonu a Aucklandu, připomíná díky svým plážím, horkým pramenů a možnosti rybaření spíš hřiště. Je tam všeobecně tepleji a fungují tam mobily. Ale přesto pokaždé, kdy se koukám na nějaký trajekt, který pluje pod mým oknem ve Wellingtonu do vnitrozemí na dvouhodinovou plavbu na jih přes Cookův průliv, který odděluje oba ostrovy, tak těm cestujícím závidím.

Vnitroostrovní trajekt, Wellington NZ

Scény s Bilbem se všechny natáčely v ateliéru a já se podílel na třech. Gandalf zaklepal na kulaté dveře Dna pytle v poslední den ledna - Peter Jackson odpověděl mimo scénu místo Bilba „Běžte pryč!“ a pak mě Kiran Shah (zabíraný zezadu, ale v masce Ian Holm) vpustil dovnitř. Následuje střih o dva měsíce později, kdy za mnou Ian Holm zavírá vstupní dveře v interiéru hobití nory v ateliéru.

Snímek Ian McKellen

Peter Jackson se mnohem víc snažil mít na plátně oba Iany dohromady, než aby příliš využíval velkého a malého dvojníka. Tím, že postavil Gandalfa blíž ke kameře, dokázal Bilbo a tak jsme se mohli oba navzájem vidět. Ian zasvítí v očích a probodne vás jimi – je tak pozorný, a přitom se na vás dívá jako na postavu. A téhle iluze, že je s vámi Bilbo, se dosahuje pokaždé, když se rozjede kamera.

Ian se nikdy ve filmu neopakuje — při každém záběru je jiný a přitom se vždy drží své role. Ve filmovém herectví jde o odvážný přístup, který až hraničí se spontánností. Většina z nás, což se od nás v podstatě vyžaduje, doufá, že se nám podaří vnést do našich postav život a dostatek důvěryhodnosti, a pokud z technických důvodů po nás vyžadují opakování záběru („Herci za to nemohou – sjedeme to ještě jednou!“), snažíme se opakovat to, co podle nás bylo při předchozím pokusu dobré. U Iana nic z toho neplatí, takže to, co nakonec uvidíte ve filmu z Bilba, si nikdy předtím nenazkoušel – došlo k tomu poprvé přesně tak, jak to vidíte. Říká tomu objevování postavy jako v krasohledu, a nechává tak konečnou možnost výběru z velkého množství záběrů na režisérovi a střihači.

Snímek Ian McKellen

Člověk se neubrání myšlence, jak omezující může být film –bez ohledu an to, jak často nějaký vidíte, jsou výkony jednou provždy dané, nemění se, ať už ho sledujete na velkém plátně nebo na opěrce sedadla na palubě 747. Ale sledujte stejného herce po dva a více večerů v divadle, a pokud se zrovna nesnaží napodobovat automat, objevíte, stejně jako on, nové stránky postavy. Ian Holm přináší výhody živého divadla do kina, aby v krabicích s kotouči filmu byl „úplný Bilbo“, dokud si Peter Jackson sám nevybere. Herec ne jako loutka, ale jako nástroj režisérova vyprávění.

Při Bilbově poslední scéně měl Ian v latexové masce vrásky a byl celý scvrklý, než odplul do vzdálených Přístavů, kde dobří lidé u Tolkiena nacházejí svůj klid. Byl to vůbec zvláštní zážitek, protože s námi tam byla Galadriel, ale Cate Blanchettová ne — takže filmová kouzla měla další prostor, aby do obrazu doplnila opravdovou elfí královnu, která se na konci vydává na plavbu spolu s Bilbem a Gandalfem. A bylo to všechno o to víc zvláštní, když si člověk uvědomil, že tahle poslední scéna, až ji technici doplní, se na plátně neobjeví ještě další tři roky!

Zrovna jsem viděl první scénu s Bilbem a Gandalfem ve Dnu pytle; byla zatím hrubě sestříhaná a čeká ji ještě předabování, kterým se odstraní rušivé vnější zvuky, a vylepšení po stránce zvukových efektů a nejspíš i hudby. Takže zde máte první kritický posudek Pána prstenů. „Bilbo žije, a pokud i ostatní herci podají stejně kvalitní výkon jako Ian Holm, čeká vás největší zážitek vašeho života.“

Spolu s Ianem jsme odletěli i my ostatní – on do Los Angeles na přemiéru Tajemství (Joe Gould's Secret) a filmové štáby do Ohakune „tam, kde začínají dobrodružství“. Tenhle slib vypadal poněkud odvážně vedle obří sádrové mrkve, která symbolizuje hlavní vývozní artikl tohoto města. Část roku se ti z místních občanů, co se nezabývají farmařením, věnují návštěvníkům, kteří se tam ubytovávají, aby byli blízko k lyžařským areálům na Mount Ruapehu, činné sopce, která v roce 1996 učinila přítrž tomuto podnikání, když vyvrhla na sněhová pole roztavené lávové magma. Tenhle působivý ohňostroj je stále zaznamenán na pohlednicích a ve fotoalbech, která mi zapůjčila Dale v recepci Powderhorn Lodge. Dorazili jsme mimo sezónu, když byly lyžařské bary zatlučené prkny a v hospůdkách vděčni, že je zaplnil nezvyklý počet lidí, co tam nepřijeli na dovolenou, ale celý den někde pracovali a během krátkých večerů byli příliš unavení, aby dlouho ponocovali. Opravdu, když jsem vždycky večer v malé zasedací místnosti vedle restaurace s krbem a svíčkami a spoustou objednané pizzy a dietní sody zhlédl nesestříhané denní práce z předchozího dne, byl jsem pokaždé šťastný, že můj pokoj je jen o osm dveří dál v chodbě.

Vítejte v Ohakune

The Fat Pigeon Cafe (Kavárna U tlustého holuba)
(Silné polévky a speciální curry)

Kavárna Utopia
(Omelety, pečivo, káva)

Jednou v neděli jsem měl čas, abych se vyškrábal na dolní svahy hory, jejíž horní část mají Maorové za posvátnou. Před výstupem na vrcholky nás odrazovali, přestože mě osobně mrzelo, že jsem přišel o organizovaný výšlap kolem okraje sopky. Většinu dní jsme natáčeli na plochých lávových polích. Ta obklopují Ruapehu a jsou posvátná pouze pro novozélandskou armádu, která zde, mimo osídlené oblasti, zkouší děla.

Na svazích Ruapehu
květen 2000
Snímek Keith Stern

V první den natáčení nás svolali do velkého stanu, kde se nám dostalo poučení od důstojníka, který ani svou žovialitou nedokázal zastřít smrtelně vážně míněné sdělení – že totiž vydat se za místa vyhrazená pro filmový štáb znamená podstoupit vážné riziko, že přijdeme o některou končetinu nebo dokonce o život. Pustá krajina byla rozryta nevybuchlými granáty, i když, jak nás ten muž ujišťoval, náš kus pozemku pečlivě prohledali a zbavili všeho nebezpečí. Nicméně když jsme přijeli na místo natáčení za tmy před rozbřeskem, vedeni jižním křížem na černé obloze, bylo to o nervy. Cesta odbočující z hlavní silnice k hoře byla nově zbudovaná, kamenitá a téměř nerozeznatelná v krajině. Jeli jsme po ní rychlosti nanejvýš 15 kilometrů za hodinu a po 30 minutách, kdy jsme přemýšleli, jestli na příštím výmolu už všechno skončí, se nám vždycky ulevilo, když jsme v dálce konečně spatřili dlouho očekávaná světla, jak generátory ozařovaly známé tváře a vybavení.

Silnice do Mordoru

Výstraha

Bezpečnostní výstraha pro Zónu 1

Oblast, do které vstupujete, Zónu 1, slouží už mnoho let vojsku a letectvu za tréninkový prostor a demoliční prostor.

Munice je určena k zabíjení osob, a pokud nefunguje v okamžiku odpálení, bude velmi nebezpečné s ní jakkoli manipulovat nebo ji přemísťovat.

V celé oblasti, která slouží pro natáčení, je množství nevybuchlých střel a několik nevybuchlých střel bylo nalezeno také během čištění této oblasti.

Vzhledem k charakteru měkkého písku je nemožné je všechny odhalit, protože se mohou nacházet těsně pod povrchem písku.

Pokud spatříte podezřelý předmět, který je podle vás nevybuchlá střela, NEDOTÝKEJTE SE HO, ale informujte vojenského zástupce a ten rozhodne, zda je tento předmět bezpečný.

Svítání byla pohádková, tak jako je tomu u svítání vždy. Napůl namaskovaní jsme vždycky vyšli z přívěsu a dívali se, jak hora asi o kilometr a půl od nás nejprve zrůžoví, pak zezlátne. Vždycky mě to tak uchvátilo, že jsem si úplně zapomněl udělat fotku. [Poznámka webmastera, Keitha Sterna: Já ji mám!] Dokonce ani Ruapehu nespatříte ve filmu. Zaznamenávat ji na film se také nedoporučuje a my jsme tam natáčeli stejně jen poslední okamžiky poutě Společenství, kdy se jeho členové zdecimovaní a vyčerpaní chystají na střet tváří v tvář se silami zla. Věže mordorské pevnosti budou doplněny digitálně a pozadí vojska čekajícího na příchod Saurona bude vytvořeno na modelu.

Mt Ruapehu
Snímek Keith Stern

Členy Společenství a kol. podporoval tým kaskadérů na koních a proti nim stáli namaskovaní příslušníci novozélandské armády, kteří tak v podobě hrůzu nahánějícího vojska měli možnost vydělat si aspoň pár peněz navíc. V porovnání se zkouškami bomb šlo určitě o vítanou změnu.

####

Bleskovka!

V odpověď na dotaz reportéra:

Q: Byl to na tom kole nabodnutý Gandalf? Je to jeho smrt nebo jde o součást jeho mučení?

A: Ne, nejsem to já, přestože jsem včera také na stejném místě natáčel. Ani to není Christopher Lee, jak se objevily spekulace.  Ten je právě v Australii a připravuje se na natáčení nového filmu ze série Star Wars.

Pokud není uvedeno jinak, autorem snímků na této stránce je Keith Stern