Je to zvláštní, jak letí čas. Před rokem jsem tady psal o podzimu... a netušil jsem, že už se sem víckrát nedostanu...
A co se od té doby událo?
Sam chodí do školky, Filipovi bude za měsíc už deset, a přitom mám pocit, že je to sotva rok, co jsem ho držel po narození v náruči. Dana změnila místo a od listopadu pracuje v nemocniční lékárně... splnila si tak po letech svůj sen. Nejspíš to bylo na poslední chvíli, protože by se už nejspíš neodhodlala. A já... dvě nové knížky, kolem dvou stovek odborných překladů, šest kilo navíc a nepočítaně nedospaných hodin. A taky spousta restů: více času pro rodinu, vyřídit si průkazku do knihovny, nezapomínat na narozeniny a svátky přátel a všech z rodiny, nezabírat si tolik problémy, více se smát, myslet pozitivně... a taky více psát sem, do blogu.
Takže snad toho tady bude za rok víc.
