Onehdy se mě ptal náš sedmiletý Filip, jak se vlastně přijde k přezdívce. Chvíli mi trvalo, než jsem mu vysvětlil, že přezdívku ti dá obvykle někdo druhý, že si ji nemůžeš vybrat sám.
Já sám jsem jich měl v životě víc, ale hromadně se ujaly vlastně jen dvě - Žeryk (ta mě pronásledovala poměrně dlouho, od 3. třídy základní (tehdy ještě, a dnes vlastně znovu) devítileté školy až do maturity. Na vysoké jsem vyfasoval přezdívku novou... hned na chmelu v prvním ročníku... Borůvka ("Co to tady sedí za borůvku?" - Díky, Tome, to se ti fakt povedlo. (Stejně jako později ten "dětský sex", kterým jsi okomentoval jedno naprosto nevinné foto.) Představte si černý gumový klobouk, černé holínky a kalhoty a k tomu černý kabát, který mi přejel přes hlavu, když jsem si sedl na do řádku :)) Bylo to vlastně celkem výstižné a účinné... když mě někdo po třech letech hledal na koleji jako Jarka, neměl šanci. Prostě Borůvka. Škoda, už je to pryč.
